improvizace

cesta k opravdovosti v tvorbě i v životě, hravá a hluboká zároveň

Improvizace je hra a tvořivá cesta k radosti a svobodě projevu. Také je návratem do přítomného okamžiku a k opravdovému a živému kontaktu se sebou i druhými.

V bezpečném a hravém prostředí rozvíjíme spontánnost, vnímání a radost ze společného tvoření. Vycházíme z kontaktu, z pohledu, z pohybu a z vnitřního i vnějšího impulzu. Učíme se vnímat a rozvíjet to, co právě vzniká mezi námi v daný okamžik. A ze společné hry také vzniká humor, který rodí lehkost. Chyby v impru bereme jako přirozenou součást procesu a tvorby.

Improvizace je prostor, kde nevíme přesně, co bude. Tvoříme a hrajeme si v přítomnosti a v kontaktu a jsme totálně spolu.

Živá improvizace má v sobě přítomnost, spontánnost a lidskost.

Při improvizaci objevujeme, co v nás je, když na chvíli opustíme kontrolu. Prohlubujeme spojení se sebou i s druhými. Učíme se důvěřovat sobě, druhým i samotnému procesu.

Rozvíjíme vnímavost, představivost a schopnost reagovat. Otevíráme prostor pro hlas, tělo, příběh i emoci. Improvizace podporuje kreativitu, fantazii i důvěru v sebe a druhé, přináší lehkost, smích a možnost být bez tlaku na výkon.

Improvizace nás vrací do přítomnosti. Učí nás vnímat a reagovat.

Divadelní improvizace stojí na jednoduchých principech, které nám slouží jako opora při tvorbě a hraní. Můžeme se o ně opřít při vytváření scén i příběhů, vztahů postav i mezi spoluhráči.

Tyto principy se přirozeně přenášejí i mimo jeviště do komunikace, vztahů i každodenního života.

V bezpečné a respektující atmosféře můžeme zkoumat, poznávat a postupně proměňovat svůj přístup k sobě, k druhým i k tomu co prožíváme.

Ve svých kurzech rozvojové improvizace propojuji tři oblasti - umění improvizace, divadelní principy a sebepoznávání.

Opíráme se přitom o tři základní pilíře - kontakt, přítomnost a improvizační řemeslo.

Tyto roviny se v našich setkáních přirozeně prolínají a doplňují. 

Vedle spontánnosti a vnímání pracujeme také s principy, které pomáhají improvizaci nést. Seznamujeme se s jednoduchými principy improvizace i s příběhovými strukturami a liniemi příběhu, které podporují a rozvíjejí samotný proces improvizace.

Nejde o to držet se pevných pravidel, ale porozumět tomu, jak příběh přirozeně roste, když mu dáme prostor a vzájemně spolupracujeme. Díky tomu může improvizace zůstat živá, spontánní a zároveň srozumitelná pro hráče i pro diváky. 

Základním postojem improvizátora je zvědavost, která otevírá prostor pro hru, tvorbu a vztah.

Improvizace vzniká z opravdového kontaktu, ze vztahu a všímavosti k sobě, ke spoluhráči a vznikající hře.

Součástí mé práce je vytvářet bezpečný a respektující prostor, kde je možné zkoušet, chybovat a experimentovat bez hodnocení. Velkou pozornost proto věnuji zdravé a respektující komunikaci ve skupině.

Bezpečí je důležitou podmínkou pro učení, hraní, tvoření i objevování sebe a druhých. Díky tomu si můžeme dovolit být víc sami sebou, v improvizaci i v kontaktu s druhými.

Učím improvizaci, která vzniká z kontaktu, přítomnosti a důvěry v proces. Živou, opravdovou a tvořenou spolu.

Workshopy jsou místem pro objevování, experiment i hravost. Pracujeme skrze improvizační cvičení, pohyb, hlas i rytmus.

Učíme se vnímat sebe, svého partnera i vznikající příběh. Postupně pouštíme kontrolu a dovolujeme si nechat vznikat příběh tak, jak potřebuje.

Chyba je součástí hry a může se stát místem, kde se něco nového otevírá.

Zároveň zažíváme, jaké to je nebýt na to sami. Na scéně se učíme opřít o sebe, o partnera, prohlubovat důvěru a být v opravdovém kontaktu.

Improvizace se tak stává prostorem pro radost, objevování i poznávání sebe sama.
Místem, kde si můžeme dovolit zkoušet věci, na které si jinde ještě netroufáme.

Všechny mé programy spojuje společná nit ... hravost, bezpečný prostor a opravdovost.

Bez hodnocení.

Bez očekávání.

Bez tlaku na výkon.

Stačí přijít tak, jak jsi.