moje cesta k improvizaci

K improvizaci mě přivedla zvědavost a silný vnitřní impuls zkusit neznámý tvořivý svět, který mě tak moc mě lákal. 

Osud tomu chtěl a na jedné narozeninové oslavě mé kamarádky jsem potkala Míšu Puchalku. Hned za dva týdny jsem u ní absolvovala svůj první workshop. Okamžitě mě uchvátila improvizační živost, tvořivost a principy improvizace, které se shodují s principy laskavého přístupu k sobě a druhým.  

Netušila jsem, že tím otevřu dveře do světa, který mě tak silně osloví.

Od začátku jsem vnímala, že improvizace není jen divadelní technika. Je to způsob, jak být v kontaktu se sebou a s druhými. A to mě v ní bavilo snad ještě více než jeviště. Ale zároveň i divadelní kouzlo a nekonečný svět hry mě v improvizaci zajímal a fascinoval.

Začal se mi otevírat vnitřní prostor, který jsem dřív tolik nevnímala, větší autenticita, důvěra v sebe, laskavost k sobě i k ostatním.

A také odvaha následovat impuls, i když dopředu nevím, kudy a kam povede. Počkat a napojit se na sebe a spoluhráče a následovat to, co nám vzniká. 

Čím víc jsem improvizaci poznávala, tím víc jsem cítila, jak hluboký a široký svět to je.

Je v ní hravost i struktura, spontánnost i řemeslo, lehkost i hloubka. A pořád mě překvapuje, kolik možností se v ní dá objevovat.

Postupně jsem improvizaci propojila s mou lektorskou zkušeností a prací se skupinami. A začala jsem přirozeně improvizaci předávat na svých kurzech a workshopech.

To, co učím, zároveň i žiju. V kontaktu s lidmi, v přítomném okamžiku, s důvěrou v proces. A pořád mě baví objevovat, jaké další vrstvy improvizace má.

Pro mě není improvizace jen technika. Je to způsob, jak být plně přítomná, naživu, opravdová a v napojení na druhé.

Improvizace je pro mě cesta přítomností, tvorby a opravdového kontaktu.  

A právě proto mě neustále baví ji objevovat a sdílet ji dál, na workshopech i na jevišti.