Improvizace je návratem k přítomnému okamžiku a k živému kontaktu se sebou i s druhými. 

V bezpečném a hravém prostředí rozvíjíme spontánnost, kontakt a radost ze společného tvoření. Vycházíme z kontaktu, z pohledu, z pohybu a z vnitřního i vnějšího impulzu. Učíme se vnímat a rozehrát to, co právě vzniká v přítomnosti mezi námi spoluhráči. Improvizace je prostor, kde nevíme přesně co bude. Tvoříme a hrajeme si z přítomnosti a v kontaktu. Jsme spolu.

Živá improvizace má v sobě přítomnost, spontánnost a lidskost.

Improvizace rozvíjí spontánnost. Podporuje kreativitu, fantazii i důvěru ve vlastní nápady, přináší lehkost, smích, pohyb a možnost být bez tlaku na výkon.

Při improvizaci objevujeme, co v nás je, když na chvíli opustíme kontrolu. Prohlubujeme spojení se sebou i s druhými. Učíme se důvěřovat sobě, druhým i samotnému procesu.

Rozvíjíme vnímavost, představivost a schopnost reagovat. Otevíráme prostor pro hlas, tělo, příběh i emoci. 

Improvizace nás vrací do přítomnosti. Učí nás být tady a teď, vnímat a reagovat.

Divadelní improvizace stojí na jednoduchých principech, které nám slouží jako opora při tvorbě. Můžeme se o ně opřít při vytváření scén i příběhů, vztahů postav a spoluhráčů.

V bezpečné a respektující atmosféře je můžeme zkoumat, poznávat a postupně proměňovat svůj přístup k sobě, k druhým i k tomu co prožíváme.

Tyto principy se přirozeně přenášejí i mimo jeviště. Do komunikace, vztahů i každodenního života.

Ve svých kurzech rozvojové improvizace propojuji tři oblasti:

umění improvizace, divadelní principy a sebepoznání

Tyto roviny se v našich setkáních přirozeně prolínají a doplňují. Opíráme se přitom o tři základní pilíře: 

kontakt, přítomnost a improvizační řemeslo

Vedle spontánnosti, kontaktu a přítomnosti pracujeme také s principy, které pomáhají improvizaci nést. Seznamujeme se tedy s jednoduchými principy improvizace, ale také i příběhové struktury, linie a páteře příběhu, které podporují a rozvíjejí proces improvizace.

Nejde o to držet se pevného pravidla. Spíš o to porozumět tomu, jak příběh přirozeně roste, když mu dáme prostor a vzájemně spolupracujeme. Díky tomu může improvizace zůstat živá, spontánní a zároveň srozumitelná pro hráče i pro diváky. 

Základním postojem improvizátora je zvědavost, která otevírá prostor pro hru i tvorbu.

Improvizace vzniká z opravdového kontaktu, ze vztahu a všímavosti k sobě, ke spoluhráči a vznikající hře.

Součástí mé práce je vytvářet bezpečný a respektující prostor, kde je možné zkoušet, chybovat a objevovat bez hodnocení. Velkou pozornost věnuji také zdravé a respektující komunikaci ve skupině.

Bezpečí je důležitou podmínkou pro učení, hraní, tvoření i objevování sebe a druhých. Díky tomu si můžeme dovolit být víc sami sebou v improvizaci i v kontaktu s druhými.

Workshopy jsou místem pro objevování, experiment i hravost.
Pracujeme skrze improvizační cvičení, pohyb, hlas i rytmus.

Učíme se vnímat sebe, svého partnera i vznikající příběh.
Postupně pouštíme kontrolu a dovolujeme si nechat vznikat příběh tak, jak potřebuje.

Chyba je součástí hry a může se stát místem, kde se něco nového otevírá.

Zároveň zažíváme, jaké to je nebýt na to sám. Na scéně se učíme opřít o sebe, o partnera, prohlubovat důvěru a být v opravdovém kontaktu.

Improvizace se tak stává prostorem pro radost, objevování i poznávání sebe sama.
Prostorem, kde si můžeme dovolit zkoušet věci, na které si jinde ještě netroufáme.

Učím improvizaci, která vzniká z kontaktu, přítomnosti a důvěry v proces. Živou, opravdovou a tvořenou spolu.

Všechny moje programy spojuje společná nit ...

hravost, bezpečný prostor a opravdovost

V bezpečném prostoru.

Bez hodnocení.

Bez očekávání.

Bez tlaku na výkon.

Stačí přijít tak, jak jsi.